Historie oddílu

Náš oddíl byl založen 15. května 1945 pod vedením kapitána Jima (J. Kaňka). V soudobých kronikách se můžeme dočíst, že oddíl navazuje na tradici před rokem 1939. O činnosti oddílu v těchto letech však máme velmi málo zpráv, a pokud nějaké kroniky byly, tak se do současné doby nedochovaly nebo o nich nevíme.

V roce 1945 vznikla ilegální odbojová skupina s názvem „Studentská skupina“ jako součást Obrany národa, která obsahovala většinu skautů. V květnu 1945 byla skupina rozpuštěna, její úkoly převzala československá armáda a tak tedy vznikl 5. oddíl vodních skautů.

V té době čítal 54 členů (3 činovníci, 12 roverů a 3 skautské družiny: červená, bílá a modrá). V lodním parku měl oddíl kromě tří kánoí, jednoho singl kajaku a třech závodních pramic (maňasů) také dvě malé plachetnice – Kuře a Mars. V červnu, po příchodu nových členů se oddíl pod vedením kapitána Jima a jeho zástupce Johnyho (Mir. Šimek) dal do stavění vlastní klubovny u Lužnice. Letní tábor byl ve znamení práce na žních na velkostatku nedaleko Křivoklátu.

V roce 1946 byl náš oddíl přejmenován na 1. oddíl vodních skautů, pravděpodobně proto, že se stal součástí nově vzniklého přístavu. Ve stejném roce se také konal první opravdu vodácký tábor našeho oddílu. Tábořilo se na Vltavě pod Zátoní, nad papírnami Větřní.

Roku 1947 se letní tábor konal na stejném místě. Tento rok tábořil o 300 metrů proti proudu Jaroslav Foglar – Jestřáb, který nejednou přišel vodácký tábor navštívit a v soudobé kronice je uložen i Jestřábův dopis s poděkováním za vřelé přijetí. Oba vodácké tábory (1946, 1947) byly zakončeny putováním do Prahy. Jelo se na pramicích a plavba trvala 14 dní.

Pak přišel rok 1948, skauting v ČSR byl likvidován. Činnost našeho oddílu byla opět přerušena, klubovna byla zbourána, pozemek zabrán ČSD, lodě zabrány SSM a většina oddílových věcí včetně vlajky a kronik byla ztracena. Kronika však byla nalezena v dědictví jednoho skautského činovníka roku 1993.

V roce 1968 přišlo „politické jaro“ a s ním i obnovení skautingu. 19. září 1968 se konala první zahajovací schůzka 5. oddílu vodních skautů pod vedením kapitána Sama (Jan Vacík). O měsíc později začal oddíl hledat svou identitu – hlasovalo se o názvu. Samův návrh byl přijat, a tak se s názvem našeho oddílu ocitli v českých vodách první Vikingové. Oddíl čítal bez vedení 20 skautů: chlapeckou družinu – Kormoránů a dívčí družinu – Rosniček. Později podal Sam návrh na oddílovou hymnu a pokřik, který byl jednomyslně přijat a zachoval se až dodnes. Ze „Samovy dílny“ také pochází oddílové heslo:

„Řiď dobře svůj člun!„

Klubovnu zapůjčil Národní výbor a v listopadu se tu scházely již čtyři družiny: Kormoráni a Rejnoci (chlapecké) a Rosničky a Kajky (dívčí). V únoru přibyla navíc ještě družina Vyder. Zanedlouho však byla činnost oddílu znovu přerušena, tentokrát až do roku 1990.

Novodobá historie 5. oddílu vodních skautů a skautek v Táboře se začíná v roce 1990. V té době několik bývalých členů pod vedením Boba a Vikiny znovuzakládá oddíl. V této době plné zmatků zájem o skauting nebývalo stoupá, a tak se i náš oddíl rozrůstá. Postupně přibývají družiny Delfínů, Rejnoků, Vyder a Žraloků. Na výpravy se vydáváme buďto pěšmo nebo na dvou oddílových pramicích a třech kánoích. Na tábor vyrážíme kam jinam, než na Lužnici.

V roce 1991 pořizujeme dalších 17 nových kánoí a skoro dočista zapomínáme na pramice. Někteří členové od nás odcházejí, avšak stále přicházejí další nováčci. Letní tábor tentokráte podnikáme na Vltavě.

V letech 1992 a 1993 se oddíl postupně rozvíjí a rozrůstá, ale družiny zůstávají stále stejné. Protože Vltava je krásná řeka, tábory podnikáme tak jako v předchozích letech.

Roku 1994 náš oddíl zaznamenává další příliv nováčků. Dívčí družina Vyder musela být rozdělena na Vydry (skautky) a Potápky (žabičky). Na letní tábor se znovu vydáváme na oblíbenou Vltavu.

V roce 1995 zájem o náš oddíl postupně upadá, kormidelníci (rádcové), kteří vedli družiny doposud z oddílu odchází, zaniká druhá dívčí družina Potápek. Táboříme opět s mírnými změnami na Vltavě.

V září roku 1996 dochází ke sloučení družin Delfínů a Žraloků a vzniká družina Pyraní. Rejnočí družina má také problémy s počtem členů … v létě se opět vydáváme na Vltavu.

Roku 1997 znova vzniká chlapecká družina Žraloků pod vedením mladších kormidelníků. V této době má náš oddíl dvě družiny, tou druhou je dívčí družina Vyder, kde se její vedení také „omladilo“. Letní tábor se tento rok pro změnu koná na Lužnici.

Tato situace přetrvává roku 1998 s tím,  že táboříme opět na Vltavě.

V roce 1999 dochází k pomalému úpadku Žraloků, letního tábora se účastní družina Vyder a trosky Žraloků. Zbývá připomenout, že se vydáváme opět na Vltavu.

Do magického roku 2000 vstoupil náš oddíl zrovna ne moc šťastně. K 1. lednu byla pozastavena činnost chlapecké družiny Žraloků. Zbyla tedy jen dívčí družina Vyder a roverská družina zvaná Padrakomamama. Tato situace však netrvala dlouho a na počátku května přichází 5 nových členů, a proto je Žraločí družina opět obnovena. Na letní tábor vyjíždíme na nám dosud neznámou řeku Otavu.

Už v roce 2001 ale dochází opět ke změně k lepšímu, dobře funguje jak dívčí, tak i chlapecká družina. Ačkoliv nám členů ubývá, oddílová činnost nepolevuje. Snad až na roverskou družinu, která se rozpadá s přechodem jejích členů na střední školu. Oddíl vedou Pavlucha a Macek. Letní tábory v letech 2001 – 2003 trávíme tradičně dílem na našem oblíbeném tábořišti na Herbertově, dílem sjezdem Vltavy do Budějovic. Obrázek sice tradiční, nicméně neměnili bychom.

V roce 2003 přebírá oficiálně vedení oddílu z Bobových rukou Pavlucha. I vedení družin se omlazuje. V roce 2004 ale oddílových akcí pozvolna ubývá, a to z důvodu nedostatku času jak Pavluchy (zam.), tak Macka (VŠ). Počet členů se zastavuje přibližně na patnácti lidech. Na tábor vyrazíme opět na Vltavu, ale v roce 2005 se LT nekoná, obávali jsme se málé účasti.

V dalších letech ale členů i tak přibývá a do oddílu se vrací původní elán. Podnikáme výpravy na vodu jak na Lužnici, tak na dalších řekách. Táboříme nadále na Herbertově. Až od roku 2011 jsme nuceni hledat jiné tábořiště, protože Vltava už není to co bývala a navíc na „našem“ Herbertově vzniká vodácký kemp. V roce 2011 jedeme puťák po Lužnici, poté čtyři roky táboříme na Myší louce u Orlíku v krásném prostředí Schwarzenberského polesí. Od roku 2017 jsme začali střídat stálé a putovní tábory. Jako první jsme se vydali na Lužnici, v roce 2018 jsme se naposledy vrátili k Orlíku na Myší louku, další rok jsme jeli Otavu. V roce 2020 jsme tábořili u Černého rybníka – v krásném prostředí jistebnických kopečků. Kam asi vyrazíme příště? Rádi bychom třeba na Ploučnici…